Texty

Zdeňka Marschalová patří k silné generaci, která nastupovala v osmdesátých letech a která se přes nepřízeň doby dokázala výrazně prosadit. Mnozí umělci si tehdy našli způsob, jak navázat na odkaz některých důležitých proudů minulosti a jak se zároveň vyjádřit k bezútěšnosti, marasmu a cynismu, který v té době do značné míry ovládal naši společnost.
Zdeňka Marschalová svou tvorbu pravidelně představuje. A v posledních letech často právě v Galerii Vyšehrad. Tam mohou diváci postupně sledovat, jak se její názor přirozeně vyvíjí, jak se její témata zvolna proměňují. K některým z nich se stále vrací, jiná se objevují třeba jen na chvíli. Zajímají ji setkání v různých situacích, ať už na ulici, v metru, v kavárnách nebo při tanci. Pracuje s ostrými liniemi a energickými tahy štětce zdůrazňujícími základní tvary, s výraznými barevnými tóny i s rytmicky řazenými strukturami složenými z různě velkých skvrn a bodů. Její obrazy většinou vystihují příjemnou intimní atmosféru a působí klidně a harmonicky, ale někdy se v nich přece jen odehrávají znepokojující vzrušené děje a příběhy, ze kterých vyzařuje napětí. Projev Zdeňky Marschalové se na první pohled pozná, i když se zvolna mění. Vystihuje náladu zvolených příběhů, charakter dnešní doby, kouzlo neopakovatelných prchavých okamžiků či dynamiku pohybu. Pohybuje se v rozmezí od reálných motivů až téměř k čisté abstrakci, ale přitom vždycky zůstává spojen se skutečností.
Na tvorbě Zdeňky Marschalové je sympatické, že se nenechává spoutat žádnými vnějšími pravidly, že vychází z pozorného sledování vývoje ve společnosti a citlivého vnímání každodenního života, který jí nabízí stále nové inspirační zdroje. Pro malířku nejsou důležité žádné módní proudy, vytvořila si vlastní svět a přitom osobitě rozvíjí odkaz nové figurace, kterou u nás spoluvytvářela řada výrazných osobností. Jiří Machalický Pro Zdeňku Marschalovou má zásadní význam figura, která jí slouží k vyjádření nejvnitřnějších pocitů, mezilidských vztahů a příběhů. V jejích kresbách a obrazech se odehrávají intimní rozhovory i dramatické scény. Objemy jsou až sochařsky přesně a jasně stavěny, ale přitom jim zůstává volnost a svoboda pohybu. Z autorčina projevu, který vychází z klasicky utvářeného prostoru, vyzařuje průbojná energie a zároveň jemná citlivost. Rozvíjí se v něm široký rejstřík výrazových prostředků. Pevné tvary rozvolňují široké a rozmáchlé tahy štětce. Skladbu jejích obrazů si můžeme těžko představit bez objevů kubismu, bez jeho rozbití skutečnosti na prvky a jejich zpětného složení podle umělecké představy, která vychází ze základní proměny vnímání světa, související s pokrokem v přírodních vědách a s posunem ve filozofických názorech, pojetích a systémech. Její tvorba navazuje na expresionistické tendence minulosti i současnosti. V jejích obrazech se odráží smysl pro městský život s jeho typickými znaky a pro intenzívně prožívané vztahy. Tvorba Zdeňky Marschalové souvisí s vývojem figurálního malířství, vychází z tradic a poznání klasických postupů. V první řadě se v ní však zrcadlí obraz dnešní doby se vším, co přináší. S novými společenskými skupinami, s agresivností, brutalitou i skrývanou citlivostí. Odráží se v ní soudobý způsob života, otevřenost mladé generace i naděje v budoucnost. Promítá se do ní intimní atmosféra setkání přítelkyň, příjemná pohoda nebo napětí rozhovorů, kouzlo náhodných okamžiků z ulice, rozdílnost různých všedních i svátečních situací. Ovlivňuje ji neustálé pozorování rozmanitých jevů, v nichž se uvolňují a zdůrazňují pocity a v nichž se lidé chovají přirozeně a bez zábran. Projevuje se v nich rozdíl v myšlení odlišných generačních skupin, které vzdaluje různý způsob života a spojuje společné vyznávání některých základních hodnot. Zdeňka Marschalová dokáže vyjádřit tradičními prostředky – kresbou a malbou – životní pocit vlastní generace, která byla ochuzena o svobodu setkávání a přirozené prolínání a střetávání názorů. Byla nucena k izolovanému vývoji, v němž obstály jen nejvýraznější osobnosti, jejichž postoje nemohly zvrátit rušivé vnější vlivy. Pro projev Zdeňky Marschalové je velmi příznačné, že se rozvíjí od svých počátků bez náhlých zlomů ve zřetelných návaznostech a v pozvolných přechodech od jednoho období k druhému. Důležitou úlohu v něm hraje rázná kresba, v níž se ukrývá výrazová zkratka a nadsázka. Čára vystihuje náladu, pohyb a napětí neopakovatelných okamžiků a prožitků. Mnohdy přechází do spletitých struktur, které doplňují skladbu a uzavírají, rozdělují a zpevňují prostor. V olejích a akvarelech se prostupují linky s barevnými akordy, z nichž se odvíjí celková stavba. Zřetelné vyjádření představ podtrhují zářivé akcenty, rozrušující harmonii zneklidňujícími tóny. Zdeňka Marschalová jde od počátku vlastní cestou, na níž se nepodbízí žádným módním tendencím. Nachází a neustále rozvíjí svůj osobitý pohled na svět, v němž zůstává místo pro příběhy, které v jejím ztvárnění dosahují obecné platnosti.
Jiří Machalický Zdeňka Marschalová je figuralistka. Narativní a epická. Její zájem o theatr mundi je letitý, přístup vnímavý, nikoli však sentimentální, s jistou distancí a bez emocí. Zůstává v malířské tvorbě imunní vůči pádům vlád i následným kauzalitám. Těžiště její pozornosti je modus vivendi: svět jako jeviště a život jako hra, anebo naopak hra jako život a jeviště coby svět.
„Umělec má svou vlastní image právě tak jako image, kterou vytváří. Je důležité, že si udržuje vizi, která je pravdivá ke světu, v němž žije, právě tak jako ke světu, v němž žije jeho představivost… Umění žije imaginacemi lidí, kteří je dovedou vidět. Bez tohoto kontaktu umění prostě není,“ říká jeden z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších představitelů Graffiti Art Keith Haring (+ 1989) v interwiev pro Flesh Art.
Důslednost, tvrdošíjnost až zarputilost, s níž znovu a stále Zdeňka Marschalová uchopuje děje a vztahy, ústí v dlouhou nekonečnou výpověď. Dějovost je nehledaná, reálná, krátce lze říci: jde o příběhy z vlastního domu. Dialogy párových dvojic, dějové polyfonie: Návštěva, Rozhovor, Přítelkyně… Paměť si ověřuje v nepravidelných etapách na modelu. Děje jsou rytmizovány všedním i svátečním časem, tokem, událostí, majících svou rytmičnost a náhlými výkyvy. Malba i kresba jsou o témže a obě média mají svou charakterovou tvář. Expresívní obrazy s dominantní modří jsou protějškem pérových kreseb s tušovou dynamickou linií. Česká metropole rychle se měnící z provinčního tyglíku v melting pot mezinárodního kalibru přináší příběhy s novým dějovým momentem, s odbočkami, epizodami i marginálními odskoky. Multiplikací obdobných žánrů vznikl určitý typus, který prochází tvorbou: Figurant, jako nositel určitých vlastností a představitel třídy, má základní typologické vlastnosti a vlastní způsob gestikulace.
Zdeňka Marschalová patří ke generaci, která od mládí intenzívně vnímala současnou muziku. Nemohlo ji tedy ani inspirativně pominout mikroklima města s jeho subkulturou: punkovým hnutím, které u nás propuklo s lehkým zpožděním počátkem osmdesátých let. Bořitelé tabu, vyznavači estetiky ošklivosti a všeho, co je „shoking“. Život tady a teď, naplno a se vším všudy. Český „Sid“ Petr Hošek, skupiny Sex Pistols, heslo No Future i Punk not Dead. Masová média, televize, reklama, plakát. Vše co se dá zahrnout pod pojem velkoměstský folklór. Záznamy každodennosti i duchovní labyrint městské klauzury. To vše oslovilo její tvorbu: Mejdan, Pankáč, Punkové, Hoši…
Zatímco dějové obrazy Zdeňky Marschalové jsou jednoplánové, a podávají přímým sdělením jasnou informaci, ona sama, v úloze autora, má dvojroli: je zároveň umělcem i divákem.
Její dílo jako celek má přirozenost osobního vkladu a představuje nedramatické tázání po vlastní identitě.
Marcela Pánková
TANEČNICE, PLAVKYNĚ, ANDĚLÉ
Zdeňka Marschalová se zaměřuje na vztahy mezi lidmi, na vývoj našeho prostředí a společnosti. Zajímají ji určité skupiny, které charakterizují současnost a které přinášejí něco nového, často i provokativního. Poutají ji každodenní situace, setkání v metru, v tramvaji, na ulici nebo v kavárně. Dokáže vystihnout intimitu důvěrných okamžiků, rozhovorů, kdy mezi lidmi přeskočí jiskra, kdy si mají co říct, sdělit svá tajemství. Zároveň umí vystihnout drsnost a bezohlednost ovládající stále silněji dnešní svět a zachytit s nimi spojenou osamělost a anonymitu každého člověka uprostřed davu. Dokáže si najít svá témata a k nim přesně volí výtvarné prostředky. Vyjadřuje se hlavně kresbou a malbou, Její obrazy jsou expresivní, prosazuje se v nich ostrá barevnost i linka zdůrazňující tvary. Autorka umí modelovat barevnými tóny, až agresivní čarou i světlem. Vystihuje atmosféru zvolených příběhů, charakter dnešní doby, kouzlo neopakovatelných prchavých okamžiků či dynamiku pohybu. Vedle zářivých akcentů a kontur modelujících objemy se v jejích obrazech někdy objevuje rastr, který malbu i kresbu sjednocuje. Spojuje totiž realitu s abstraktním prostorem a dává tak projevu nový rozměr. Tentokrát, jako ostatně na většině svých výstav, přináší obrazy a kresby z poslední doby. Věnuje se v nich hlavně třem okruhům - tanečnicím, plavkyním a andělům. Tanečnice se už staly skoro trvalou součástí její malby, asi deset let se k nim čas od času vrací. Na toto téma vytváří i uvolněné kresby akvarelem a akrylem. Plavkyně působí expresivně, figury jsou zjednodušené a často jen lehce nahozené. Malířka dokáže vyjádřit příjemnou atmosféru letních dní, uplývajících za uvolněné relaxace. Jde o téma, které se objevuje v různých dobách, umělci k němu vždycky přistupují jiným způsobem. Z českých osobností stačí připomenout Alenu Kučerovou, která je ztvárňovala originální technikou perforace nebo Kurta Gebauera, který s typickou nadsázkou vytvářel ve volném prostoru vznášející se figury plavkyň z různých materiálů. Dalším autorčiným tématem se stávají andělé, inspirovaní opakovanými cestami do Říma, mostem před Andělským hradem s Berniniho barokními sochami. Věnuje se jim poslední dva roky, tedy přibližně stejně dlouho jako plavkyním. Stejně jako u nich vychází z drobných studií s otisky barev, které rozděluje do geometrických sítí, aby je mohla přenášet do větších formátů. Zdeňka Marschalová se vyjadřuje charakteristickým rukopisem, který se mění jen zvolna. Tak můžeme v průběhu let sledovat její přirozený vývoj, věrnost vlastnímu vidění světa bez ohledu na nejrůznější výtvarné proudy, které přicházejí a odcházejí a mnohdy se velmi rychle střídají.
Jiří Machalický 2012
TĚLA V DIALOGU
Živé linie a relativně jasné obrysy okamžitě sdělují zářivými barvami, o co Zdence Marschalové jde, přinejmenším na této výstavě obrazů z posledních let: o lidský pohyb a setkání.
Tady tančí Grácie, vedle sebe sedí na bobku „Podzimní přítelkyně“, choulí se „Dívky na podlaze“, setkávají se v „Šíleném tanci“, na „Večerní párty“, vytváří divoké lidské klubko nebo malé plovoucí orgie v tmavomodré vodě. Na obrazech se bouřlivě žije. Pražská umělkyně obrací nitro ven a přenáší vztahy mezi lidmi na papír, to společné, protikladné a do sebe zasahující.
Převážně ženy tu mají společně co do činění, jsou zachyceny jednou v horoucím a jednou v zasněném vzájemném vztahu, stojící, vzájemně se barevně ovlivňující, přitom ale stále vykazující neklidný vnitřní život. Naproti tomu ale nemají obličeje a přicházejí hodně individuální – pozůstatek politické historie její země?
Marschalová v každém případě pozoruje okolní svět svým zcela vlastním pohledem, vnímá lidi, setkání a dialogy a překládá toto velmi individuální a přesto ohromně osobité taneční divadlo, ve velmi barevné tělesné a pohybové řeči.
Obrazy přitom vyprávějí malé příběhy, dramata a miniscény. Ženské postavy stojí jako živě namalované sochy s výraznými těly nejen ve vzájemném dialogu, ale také v dialogu s divákem a uvolňují přitom náladu a atmosféru. Marschalová vyjadřuje to, co jinak zůstává neviditelné a nevyslovené, způsobem termokamery, která zviditelňuje mezilidské proudy energie. Kathrin Kipp, Reutlinger Nachrichten
GRÁCIE – KŘEST OHNĚM
Zdá se, že plátno jasně žhne v plamenném moři žluté a červené. Pohled se noří do chladné koupele modré a bílé.
Člověk jako téma
Na obrazech Marschalové je stále prezentováno více postav, zobrazených ve výrazné tělesnosti, ale jen s nezřetelnými obličeji. Nejde jí o detaily, ale o to, co se děje mezi lidmi. O pole napětí, které je vybudováno vzájemnou tělesnou blízkostí jejích postav. Toto pole napětí se váže v rozrytém pletivu překrývajících se barevných skvrn. Světlá je kladena přes tmavou, a proto těla působí jako by se setkávala v energeticky nabité plazmě.
Podněty těchto situací elektrizovaného společenství zůstávají místa, kde se lidé setkávají: slavnosti, taneční zábavy, koupaliště. Tanečnice jsou pro ni opakující se motiv, přičemž prudká touha po pohybu se stejně tak vybíjí v gestech postav jako v bezdechém tahu štětce.
Inspirace koupalištěm
Protipól vytváří obrazy plavců. Díky vodě se klouzající těla zdají být do sebe spletena, jsou však od sebe oddělena chladnou modří. Pro námět si skutečně došla na koupaliště. „Stále maluji, co vidím,“ říká Marschalová k výstavě. „Mám obrazy v hlavě a realizuji je v ateliéru.“
Na mnohých obrazech cítíme také do sebe obrácenou zamyšlenost, zřídka také hrozivé napětí mezi postavami. Vlastně je to radostný taneční rej životního souhlasu a společenství, který určuje celkový obraz. Armin Knauer, Reutlinger General Anzeiger

Zdeňka Marschalová ranks among considerable generation which appeared in the eightieth and, despite the adversity of the time, managed to break through. Many artists then found a way how to follow the cultural heritage of some important streams of the past and how to declare against dismalness, decay, and cynicism which, to a considerable extent, dominated our society that time.
Zdeňka Marschalová presents her work periodically. Lately she has had exhibitions in the Gallery Vyšehrad. There the viewers can observe the natural development of her opinion and slow changes in her topics. She is loyal to some themes and repeatedly comes back to them, while other ones appear now and then just for a while. She is attracted by random meetings in various situations in streets, in underground trains, in cafés, or while dancing.
She expresses herself with sharp lines and energetic brush strokes emphasizing basic shapes, she uses striking color shades and rhythmical structures consisting of spots and points of various sizes. Her paintings usually mirror very pleasant intimate atmosphere and they have peaceful and harmonic effect. Nevertheless they sometimes show disturbing and exciting processes and narratives radiating a kind of tension.
At first sight, it is easy to identify the art language of Zdeňka Marschalová, though it is changing slowly. It expresses the atmosphere of chosen stories, present days nature, the magic unrepeatable fleeting moments and dynamics of motion. It oscillates between real motives and almost pure abstraction, but it is always associated with reality.
What is congenial about the work of Zdeňka Marschalová is that she never gets harnessed by any external rules, that she bases her creation on her ability to watch the development of society attentively, and to perceive everyday life, and absorb inspiration from these sources. No trendy streams are found important by this artist. She has formed her own universe and concurrently she has been cultivating the heritage of the new figurative art created by a number of outstanding personalities in cooperation.
Jiří Machalický
Zdeňka Marschalová is a figurative artist – in narrative and epic. She has shown a long time interest in theatre mundi, her attitude being sensible but not sentimental, with a certain distance and without emotions. Her paintings remain resistant to any government collapses /falls/ and consequent causalities. She focuses in modus vivendi: the world as a stage and the life as a play, or vice versa – a play on life and a stage from the world. One of the most outstanding and most authentic representatives of Graffiti Art, Keith Haring /+1989/ said in his interview for the Flash Art: „An artist has his own image and he works on it. It is important for him to maintain his vision true to the world he is living in, as well as for the world of his imagination. Art is nourished by imaginations of the people who are able to see them. Art simply cannot exist without this contact.
Zdeňka Marschalová grips stories and relations with consequentiality and rigidity, even obstinacy, and it leads into a long, endless testimony. The setting is realistic, unaffected, we can shortly say: these are of our own house stories – dialogs between couples, polyphonic stories: Visit, Dialog, Friends… Monologue of a portrait character. In irregular periods she proves her memory using a model. The rhythm of events is influenced by everyday or festive timing, by the run of events in their own rhythm of time and their sudden sways. Both paintings and drawings reflect identical world and these both media maintain their characteristic appearance. Expressive paintings where the blue is dominant, are counterparts for pen drawings and water-color paintings. The Czech capital city which is changing quickly from a provincial bucket into a melting pot of international significance, provides the painter with stories of new plots, side-lines episodes, and marginal skips. By multiplying similar genres she forms a certain „typus“ penetrating the whole work: a figure with certain characteristic features and standing for a social class, it shows basic features of its type and its own gestures.
Zdeňka Marschalová ranks among the generation of people, who have been extremely sensitively in perceiving music since their youth. That´s why she could not ignore the micro-cosmos of the city and its subculture: punk movement arrived here in the 80s with a slight delay. The tabu breakers, believers in aesthetics of ugliness and shocking things. „Let´s live now, here, fully, lock, stock and barrel.“ Petr Hošek – a Czech „Sid“, the band Sex Pistols, slogan No Future and Punk not Dead. Mass media, television, advertisements, posters. Anything that can be included in city folklore.
Reports of everyday life and spiritual labyrinth of the city isolation. All this have influenced and addressed her works: Party, Punk Girls, Punkesses, Girls…
While narrative paintings by Zdeňka Marschalová a unique plan and provide clear information, the author herself plays two roles: she is an artist and spectator at the same time. The whole work shows the nature of her personal investment and expresses a plain question about her own identity.
Marcela Pánková
DANCERS, SWIMMERS, ANGELS
Zdeňka Marschalová focuses on relations among people, on development of our surroundings and society. She is interested in certain groups characterizing the present day and bringing something new, though frequently something provocative. She is attracted by everyday situations, by random meetings in underground trains, in trams, in a street or cafés. She can express intimacy of familiar moments and conversations, the moments when a spark flashes over between people as they have something to tell each other or to share their secrets. At the same time she is able to sense severity and thoughtlessness dominating the present world, and to record loneliness and anonymity of every human being in a crowd.
She manages to find her own themes and pronounce them by precise means of artistic expression. Her pictures are expressive, where sharp colors and lines emphasize forms. The artist uses color shades, sometimes even an aggressive line and light to model the shapes. She mirrors of the present time atmosphere, the magic unrepeatable fleeting moments, and dynamics of motion. Besides shining accents and contours shaping contents, we can sometimes find in her pictures a kind of grip which integrates her drawing and painting. It actually links reality and abstract space giving her language a new dimension.
This time (as in most of her exhibitions, after all) , she has shown her latest pictures and drawings. In them we can trace three main spheres – female dancers, female swimmers and angels. Dancers have already become a constant part of her work – from time to time she has been returning to them for about ten years. This theme appears also in her relaxed watercolor and acrylic pictures. Her swimmers seem expressive, their figures are simplified and often gently sketched. The painter manages to express pleasant atmosphere of slowly passing summer days.
This very theme appears in various periods and is used by various artists in different ways. We can mention Alena Kučerová, a Czech artist who used original perforating techniques, or Kurt Gebauer who showed his typical hyperbole and used various materials to make swimming figures floating in the space.
Angels have become another theme for the artist. She has been inspired by her frequent visits to Rome, especially by Bernini´s Baroque statues on the bridge near Castel Sant´Angelo. She has been engaged in them for the last two years which approximately correspond with the time she has been interested in swimmers. In both cases she based her pictures on small sketches of colour prints divided into a geometrical grid and later transferred to a bigger format.
Zdeňka Marschalová expresses herself in a characteristic handwrite which has been changing only very slowly. Thus we can track her natural development, her loyalty to her own world perception regardless of art streams that appear and disappear sometimes replacing each other too quickly.

Für Zdeňka Marschalová ist die Figur eine grundlegende Wichtigkeit, in die sie die innersten menschlichen Gefühle, Beziehungen und Geschehnisse zum Aussdruck bringt. Intime Dialoge und dramatische Szenen widerspiegeln sich in ihren Zeichnungen und Bildern. Die Gestalten sind skulpturgenau und klar, jedoch mit genügend Bewegungsfreiheit dargestellt. Im Ausdruck ihrer Bilder, der aus klassischen Raumgestaltung ausgeht, sprüht eine durchschlagbare Energie und gleichzeitig viel Feingefühl, was zur Entfaltung einer reichen Ausdruckskala führt. Feste Formen werden durch schwunghafte, breite Pinselzüge gelöst. Die Komposition ihrer Bilder ist ohne Kenntnis des Kubismus, ohne seine Zersplitterung der Realität und sein nachträglicher Wiederaufbau in künstlerischer Darstellung, der aus grundsätzlichen Umwandlung der Weltauffassung hervorgeht, die mit filosofischen Auffassungen, Ideen und Systemen, und mit dem naturwissenschaftlichen Fortschritt zusammenhängt, schwer verständlich. Ihre küstlerische Darstellung knüpft an die expressionistischen Tendenzen der Vergangenheit und Gegenwart. In ihren Arbeiten widerspiegelt sich der Sinn für das Stadtleben mit allen typischen Merkmalen und für intensiv erlebte Beziehungen, die sie seit Beginn ihrer künstlerishen Laufbahn beeinflussen. Die Arbeiten von Zdeňka Marschalová hängen mit der Entwicklung der Figurmalerei eng zusammen, und gehen aus der Tradition und Erkenntnis der klassischen Methoden hervor. Ihre Bilder widerspiegeln die Gegenwart mit allem, was diese Zeit mit sich bringt: neue Geselschaftsgruppen, die Agressivität, Brutalität, aber auch verborgene Gefühle, die gegenwärtige Lebensweise, die Offenheit der jungen Generation, ihre Hoffnungen und Erwartungen vom zukünftigen Leben. Ihre Bilder widerspiegeln die vertrauliche Behaglichkeit, aber auch die in Dialogen hervorgerufene Schärfe und Spannung, den Zauber zufälliger Strassenbegebenheiten und die Verschiedenheit verschiedener Alltage – als auch feierlicher Situationen. Sie wird dauernd durch ständiges Beobachten, mannigfaltiger Ereignisse stark beeinflusst, durch Begebenheiten, in denen menschliche Gefühle abflauen und intensiver werden, und in denen sich die Menschen ganz natürlich und hemmungslos benehmen. Es offenbaren sich Meinungsunterschiede verschiedener Generationsgruppen, deren unterschiedliche Lebensweise, beträchtliche Entfremdungen herbeiführen, und deren allgemeine Anerkennung gewisser Lebensfragen verbinden können.
Zdeňka Marschalová gelang es, in Zeichnung und im malerischen Ausdruck die Lebensgefühle ihrer Generation auszudrücken, der die Freiheit natürlicher Begegnungen und der Ansichtenaustausch verweigert wurden. Sie war gezwungen,sich selbst und isoliert zu entwickeln, und allen äusserlichen störenden Einflüssen zu widerstehen, was wohl nur den Ausdruckvollsten Persönlichkeiten gelungen ist. Für ihren künstlerischen Ausdruck ist typisch, dass er sich von allem Anfang an ohne scharfe Brüche, in erkenntlicher Fortbildung und im allmählichen Übergang von einer Epoche zur anderen entfaltet hat. In ihrer Ausdruckwidergabe spielen eine bedeutende Rolle ihre energischen Linien, die wirkungsvoll mit einer gewissen Übertriebenheit wirken. Die Linie bringt die Stimmung, Bewegung und Spannung des sich niemals wiederholenden Augenblickes und Empfindung zum Ausdruck, sie geht oft in verflochtene Strukturen über die die Komposition ergänzen und den gesamten Bildraum zusammenschliessen, trennen oder konsolieren. In Ölbildern und Aquarellen durchdringen Farbtöne die Grundlinie, von der sich die Komposition ableitet. Leuchtende Akzente heben die klare Darstellung hervor, durch grelle Tönung wird die Harmonie zerstört. Zdeňka Marschalová geht von allem Anfang an ihrer eigenen Weg und lässt sich von modischen Tendenzen nicht beeinflussen. Sie hat ihre eigene individuelle Lebensauffassung, die sie dauernd weiterentfaltet, und ihre künstlerische Gestaltung findet allgemeine Anerkennung und Geltung. Jiří Machalický
KÖRPER IM DIALOG
Von den Wänden strahlt es gelb, orange und blau. Schwungvolle Linien und relative klare Konturen auf leuchtenden Farben markieren sofort, um was es Zdenka Marschalova geht, zumindest in dieser kleinen Werkschau mit Ölbildern aus den letzten Jahren: um menschliche Bewegung und Begegnung.
Hier tanzen Grazien, hocken “Herbstfreundinnen” beieinander, kauern ”Mädchen am Fussboden”, treffen sich zu einem “Wahnsinnigen Tanz”, zu einer “Abendparty”, bilden wilde Menschenknäuel oder kleine Schwimmorgien in tiefblauem Wasser. Auf den Bildern lebt es gewaltig. Die Prager Künstlerin kehrt das Innerste nach Aussen und bringt die Facetten des Zwischenmenschlichen aufs Papier, das Miteinander, Gegeneinander und Ineinander.
Vorwiegend Frauen haben es hier miteinander zu tun, die mehr oder weniger entgrenzt in mal feuriger und mal verträumter Beziehung zueinander stehen, sich gegenseitig farblich beeinflussen, dabei aber immer ein bewegtes Innenleben aufweisen. Andererseits aber gesichtslos und überindividuell daherkommen – ein Relikt aus der politischen Geschichte ihres Landes?
Marschalová jedenfalls betrachtet ihre Umwelt mit ihrem ganz eigenen Blick, beobachtet Menschen, Begegnungen und Dialoge und übersetzt diese entindividualisiertes und trotzdem enorm ausdrucksstarkes Tanztheater, in eine sehr farbige Körper- und Bewegungssprache.
Die Bilder erzählen dabei kleine Geschichten, Dramen und Mini-Szenen. Als lebendig gemalte Skulpturen stehen die weiblichen Figuren mit markanten Körpern nicht nur im Dialog untereinander, sondern auch mit dem Betrachter und setzen dabei Stimmung und Atmosphäre frei. Marschalová bringt das zum Ausdruck, was sonst vielleicht unsichtbar und unausgesprochen bleibt, wie eine Art Wärmebildkamera, die zwischenmenschliche Energieflüsse sichtbar macht.
Kathrin Kipp, Reutlinger Nachrichten
FEUERTAUFE DER GRAZIEN
Hier scheint die Leinwand förmlich zu brennen in einem Flammenmeer aus Gelb und Rot. Dort taucht der Blick in ein kühles Bad aus Blau und Weiss.
Der Mensch als Thema
Auf Marschalovás Bildern sind stets mehrere Figuren präsent, in starker Körplichkeit gezeichnet, aber mit nur angedeuteten Gesichtern. Es geht ihr nicht um den Einzelnen, sondern um das, was zwischen den Menschen passiert. Um das Spannungsfeld, das sich durch die körperliche Nähe ihrer Figuren zueinender aufbaut. Dieses Spannungsfeld bannt sie in einem aufgewühlten Geflecht sich überlagender Farbflecke. Hell legt sich über Dünkel, sodas sich die Körper wie in einem energetisch aufgeladenen Plasma zu begegnen scheinen.
Anregungen für diese Situationen eines elektrisierten Miteinanders verschaffen ihr Orte, an denen sich Menschen treffen: Feste, Tanzveranstaltungen, Badeanstalten. Tanzende sind ein wiederkehrendes Motiv von ihr, wobei der hitzige Bewegungsdrang sich genauso in den Gesten der Figuren wie im atemlosen Duktus der Pinselstriche entlädt.
Inspiriert durchs Schwimmbad
Das Gegenpol bilden die Schwimmerbilder. Die durchs wasse gleitenden Leiber scheinen ineinander verschlungen, sind durch das kühle Blau aber auch wieder voneinander getrennt. Die Anregungen dafür habe sie sich tatsächlich im Schwimmbad geholt: “ich male immer, was ich sehe”, sagt marschalová am Rande der Ausstellung. “Ich habe die Bilder im Kopf und setze sie im Atelier um.”
Auf manchen Bildern ist auch eine in sich gekehrte Nachdenklichkeit zu spüren, selten auch eine bedrohliche Spannung zwischen den Figuren. Alles in allem ist es ein frohliches Reigen der Lebensbejahung und des Miteinander, der das Gesamtbild bestimmt. Armin Knauer, Reutlinger General Anzeiger